Český jazyk
Čeština by jednoho odrovnala. A to i rodilého Čecha. Tolik pravidel, pouček, výjimek... z toho by jeden zmagořil! A tak jsme na to šli od lesa. Na vyjmenovaná slova jsme si skládali různé povídky. Například tuto:
Slyšel jsem, že se u mlýna blýská. Polykali jsme hrůzou. Řekla plynula a plýtvala vodou. Někdo vzlykl. Běželi jsme, strhávali ze stromů lýko, až zůstávaly lysé. Někdo si poranil lýtko. Bude potřeboval lyže, aby se dostal přes pelyňkovou louku zpět! A doma se přikryje jemným plyšem :)
Kravina, co? Ale pomohla a slova po L byla zvládnuta. Nebo tato:
Sytý syn má rád sýr. Nemá ho rád syrový, když je den moc sychravý. Sýkory se radují, že semínka usychají. Sýčci taky jásají, že je sysli hledají.
No prostě s chutí do toho. Bavilo nás to! A to se při vyjmenovaných slovech ve škole stane jen opravdu hoooodně těžko.
Pak ovšem přišly jiné záludnosti. Podmět, přísudek, jejich shoda. Rody M, Ž, STŘ a vzory. A příčestí minulé. To byl mazec. Tady nešlo vymýšlet básničky a povídky. ALE - vymyslela jsem pexeso. Na kartičky jsem napsala slova podle vzorů, nejdřív jen mužský, pak přibyl ženský a nakonec střední. Takže třeba draci, vlaky, vozy, psi ... snažila jsem se o krátká slova. A pak přibyla další a další a další slova. A k tomu tvary příčestí: jely, letěli, spali, .... a hráli jsme to pořád dokola. A hle, ono se to v té hlavince opravdu ustálilo. Jen mně už pomalu hrabalo a zdálo se mi o kartičkách se slovy :)
A tak jsme začali od března už jen trénovat, upevňovat, trénovat, upevňovat.... využívali jsme desítky netových stránek na doplňovačky, protože neustále psát diktáty, to je vopruz, co si budeme povídat. My to ani moc neděláme. Psaní se dá trénovat jinak - dopisy babičce, deníček, zážitkovník, poznámky, hra "Kdo, co dělal, kdy, kde, s kým, proč...." A ani čtení knih není k zahození :) U nás vyhrává Poseroutka.